Lymfedém je vysokoproteinový otok, který vzniká při patologické funkci lymfatického systému. Dělí se na dvě skupiny: lymfedém primární a sekundární. Sekundární lymfedém může vzniknout po operaci, úrazu, zánětu, po proběhlé trombóze či jiném žilním onemocnění, rozvíjí se také u obézních polymorbidních pacientů. Zvláštní skupinu tvoří pacienti, u nichž lymfedém vzniká v souvislosti s nádorovým onemocněním a jeho léčbou, chirurgickou léčbou a radioterapií. Incidence závisí na typu nádoru, jeho rozsahu, lokalizaci, léčbě a komorbiditách. Ženy s diagnózou karcinomu prsu mají až 21–56% pravděpodobnost, že se u nich rozvine končetinový lymfedém a až 10% šanci, že se rozvine nekončetinový lymfedém.
Lymfedém představuje dlouhodobou zdravotní komplikaci, která výrazně ovlivňuje kvalitu života pacientek. Rizikové faktory pro rozvoj lymfedému jsou především rozsah chirurgické léčby primárního nádoru a spádových lymfatických uzlin. Riziko je menší, pokud je odstraněna sentinelová uzlina, než když je provedena axilární exenterace. Závisí i od počtu metastázou postižených uzlin. Radioterapie je dalším rizikovým faktorem. Souhrnně lze říci, že riziko lymfedému paže roste s rozsahem chirurgického výkonu v axile. Pravděpodobnost vzniku lymfedému roste i v případě, pokud se kombinuje disekce axilárních uzlin s radioterapií. Jako faktory s léčbou nesouvisející se uvádí především vyšší BMI, pooperační infekce. Za rizikové faktory jsou považovány některé komorbidity (hypertenze, diabetes) a životní styl.
Diagnóza se stanovuje na podkladě podrobné anamnézy se zaměřením na nynější onemocnění a subjektivní obtíže. Informace o provedené lymfadenektomii a/nebo radioterapii společně s nástupem neurčitých bolestí, pocitu napětí, tlaku a tíže postižené končetiny a v oblasti hrudníku, také erysipel a jeho recidivy mohou být známkou počínající lymfatické nedostatečnosti. V diferenciální diagnostice k odlišení potíží vycházejících například z pohybového aparátu slouží lymfoscintigrafie.
Skládá se ze čtyř pilířů: manuální a přístrojové lymfodrenáže, komprese obinadly nebo kompresivními pomůckami, cvičení pohybových a dechových a režimových opatření a péče o kůži.
Léčba zahrnuje dvě fáze: fázi redukce otoku a fázi udržovací. Fáze redukce otoku je intenzivní léčebná kúra, která probíhá za hospitalizace 7x v týdnu po dobu 4 – 6 týdnů, docházíli pacient ambulantně, probíhá 5x týdně. Na fázi redukce otoku navazuje fáze udržovací, která je dlouhodobá, u řady pacientů celoživotní. Udržovací léčba se skládá z autolymfodrenáže, ve které jsou zaučeni všichni pacienti nebo jejich rodinní příslušníci, někteří pacienti provádí doma přístrojovou lymfodrenáž.
Nejdůležitější součástí je komprese zpravidla kompresivními pomůckami na míru, jako vhodná forma komprese se jeví mobiderm bandáž nebo mobiderm autofit návleky, nově je k dispozici podprsenka s mobider- movou vložkou, v některých případech také kompresivní systémy na suchý zip. Cvičení a vhodnou pohybovou aktivitu, režimová opatření a péči o kůži by měli pacienti dodržovat také dlouhodobě.
Častěji než v minulosti se začínají v léčbě uplatňovat chirurgické postupy. Výkony se dělí na kauzální – mikrochirurgické (lymfovenózní anastomózy, transfer lymfatických uzlin) a symptomatické (liposukce, resekce, debulking). Cílená farmakologická léčba v případě lymfedému není dosud k dispozici. Jako adjuvantní léčba se podávají venotonika, která mají zároveň lymfotonický efekt. Proteolytické enzymy zasahují na úrovni některých patofyziologických mechanizmů, které způsobují a následně udržují lymfedém. Jsou schopny zlepšit trofiku fibroindurovaného podkoží. V léčbě komplikací lymfedému se využívají lokální a celková antibiotika a antimykotika.
Do léčebného protokolu lze kdykoli zařadit lymfotaping. Léčba lymfedému je nezbytná, čím dříve je zahájena, tím lepší je prognóza. Lymfedém je často příčinou snížené kvality života pacientů. Pokud není lymfedém diagnostikován a léčen v počátečním stadiu, stává se chronickým problémem s tendencí ke zhoršování a vede k chronickým zánětlivým změnám, které mohou vyústit až do jejich fibrotické přestavby.
Sledování pacientů s lymfedémem by měly probíhat v lymfologických centrech, která mají příslušné personální a přístrojové vybavení. V České republice je síť lymfologických pracovišť, převážně ambulantních, pouze některá poskytují možnost hospitalizace. Tato pracoviště se starají o pacienty v souladu se Standardem léčby lymfedému, který byl vypracován Českou lymfologickou společností a odpovídá evropským i světovým standardům léčby.
Lymfedém je relativně častá komplikace, která se rozvíjí v souvislosti s léčbou karcinomu prsu. Čím dříve je diagnóza lymfedému stanovena a čím dříve je zahájena správná léčba, tím lepší je prognóza. Udržovací fáze léčby je dlouhodobá, u řady pacientů celoživotní. Léčba se musí přizpůsobit nejenom stavu otoku, jeho lokalizaci, ale i věku pacienta, případným komorbiditám a komplikacím základního onemocnění. Naším cílem je zachytit pacienty v časném stadiu tzv. latentního lymfedému, v jehož diagnostice napomůže včas provedená lymfoscintigrafie.
Zdroj: REFERÁTOVÝ VÝBĚR Z DERMATOVENEROLOGIE 4/2023
Dostupné z:http://referatovyvyber.cz/dermatovenerologie/images/flippingbook/RVD-4-2023/rvd-4-2023.pdf
